Kam za kulturou - Václav Levý - doba - život - dílo

Letos v září uplyne 200 let od narození Václava Levého, zakladatelské osobnosti novodobého českého sochařství (na konci dubna to bude 150 let od jeho úmrtí). Regionální muzeum Mělník připravuje na podzim výstavy věnované odkazu Václava Levého, který zanechal nesmazatelnou stopu v místní krajině. Jeho žákem byl i Josef Myslbek.

1. 9. – 14. 10. 2020 - atrium muzea - Václav Levý inspirující - komorní výstava stručně seznamující s Levého životem a dílem a s výsledky červnového sochařského sympozia v Liběchově.

17. 9. a 29. 9. Mělníkem »v doprovodu« Václava Levého - vlastivědná vycházka historickým jádrem města, začátek v ul. J. Seiferta před ZŠ v 16:00 hod.

16. 10. – 22. 11. 2020 výstava Václav Levý: doba, život, dílo
Malý výstavní sál muzea. Vernisáž se koná 15. 10. 2020 od 17:00 hod.
Doprovodný program: komentované prohlídky výstavy pro veřejnost
4. 11. , 11. 11., 18. 11. vždy od 16:00 h.
Program pro školní skupiny na vyžádání (snopek@muzeum-melnik.cz).

28. 10. se koná vycházka za skalními sochami Václava Levého ve spolupráci se Správou CHKO Kokořínsko - Máchův kraj (v rámci programu Dne Středočeského kraje).

Václav Levý (*1820 v Nebřezinách u Plas – † 1870 v Praze)

Nejvíce patrné je jeho působení v okolí obce Liběchova. Zde totiž Levý vstoupil do služby k známému mecenáši umění velkostatkáři Antonínu Veithovi a působil jako kuchař na liběchovském zámku. Jeho sochařský talent neunikl hostům z uměleckých kruhů, kteří často jezdili Veitha navštěvovat. Na začátku roku 1845 tedy na podnět Veithova knihovníka, brněnského augustiniána profesora Františka Matouše Klácela, vytvořil reliéfní výzdobu Klácelky v lese na stráni nad Liběchovem. Jeho výjimečný talent přiměl Veitha, aby jej na konci roku 1845 poslal na studia do Mnichova. Zpět se pak vrátil v létě 1850, kdy patrně dokončil výzdobu tzv. Blaníka - dvorany před Klácelkou -, kde vypodobnil Jana Žižku, Prokopa Holého a vůdce blanických rytířů Zdeňka ze Zásmuk. Patrně v době před svým mnichovským školením vytvořil Levý ještě monumentální skalní reliéf u Želíz, tzv. Čertovy hlavy. Mezi další známé skalní útvary, u ketrých však autorství Levého není spolehlivě prokázáno, patří Had, Harfenice či kaple sv. Máří Magdalény.

Výstava by měla představit nejen osobnost Václava Levého, ale také jeho dobu.
Komu však dnes co řekne rok 1820? Rok Levého narození spadá do doby stabilizace Evropy po třiceti letech turbulencí způsobených nejprve francouzskou revolucí a poté válkami s Napoleonem. Obyčejní lidé se nepochybně upřímně radovali z míru, protože i bez válek měli dost starostí o vezdejší chléb. Mocní tohoto světa na čele s naším kancléřem Metternichem se snažili zavčasu podchytit každý zárodek revoluce. České země, konkrétně Slezsko, se tak od října do prosince 1820 zapsaly do dějin, když se v Opavě sešel kongres pěti evropských velmocí, aby se dohodly na potlačení revoluce v tehdejším Neapolském království.

Ostatně novorozený Václav Levý se mohl (čistě teoreticky) setkat i s Napoleonem, který na ostro vě Svatá Helena zemřel až počátkem května 1821 (jeho vítězství a sláva stály jen Francii asi půl milionu padlých). Anglický básník P. B. Shelley publikoval v roce 1820 své drama Odpoutaný Prométheus, zatímco Alexandr Sergejevič Puškin vydal báseň Ruslan a Ludmila. Nicméně to hlavní, co se tehdy v Evropě řešilo, byla právě otázka, jak naložit s "napoleonským dědictvím". Neboť pro jedny byl Korsičan legendou, pro mnohé příčinou velkého zla a zpustošení.

Reprodukovaná grafika z Napoleonova populárního životopisu z poloviny 19. století ukazuje vojáka veterána, jak o slavném vojevůdci vypráví mladším, zatímco reprodukce Levého Trůnící madony (1857) připomíná autoritu, jakou si mezi lidmi v onom čase poválečné obnovy znovu získala církev. Oba drobné artefakty budete moci vidět na podzimní výstavě, která by měla začít v malém sále muzea 16. 10. 2020.